V osmnáctém podcastu si povídáme se studentkou biologie a ekologie Hankou, které byl až v dospělém věku diagnostikován Aspergerův syndrom.
Aspergerův syndrom nepostihuje obvykle intelekt, ale sociální dovednosti daného jedince. Žáci a studenti s touto poruchou proto nemívají problémy s učivem, mnohem spíše s fungováním ve škole jako takové. Obdobnou zkušenost má i studentka Hanka, která si dlouhá léta připadala jako člověk, jemuž při narození neposkytnuli návod, jak život žít. Z tohoto důvodu se jí v životě opakovaně nedaří řešit běžné každodenní situace.
Hanka je typickým příkladem studenta, který dlouho procházel vzdělávacím systémem bez povšimnutí, nebyl řádně, a především včas lékaři diagnostikován (a to také i z důvodu chybějící důvěry rodičů k řešením navrhovaným školou a následně odborníky-lékaři), a musel se proto s limity svého zdravotního postižení poprat sám.
Hanka si už na základní škole uvědomovala, že její spolužáci se přizpůsobují požadavkům snadněji než ona. Především vnímala, že na rozdíl od ní spolužáci vždy vědí, co si v různých situacích počít, že chápou různá nevyřčená pravidla a postupy. Měla pocit, že všichni kromě ní vědí, co dělat, a považovala to za svou chybu a signál k tomu, že se musí o to více snažit. Své tehdejší pocity přirovnává k situaci, kdy hrajete videohru, k níž jste nedostali předem návod. Naučila se proto odpozorovat od ostatních spolužáků a vrstevníků, co dělají, kam jdou a jak reagují, kopírovala jejich chování a reakce. Kromě jedné spolužačky, která měla tendenci ji ovládat a prosazovat vlastní zájmy na její úkor, žádný bližší vztah s okolím nenavázala.
Prospěch ve škole měla Hanka průměrný, největší potíže jí činily jazyky, kdy měla problém s příliš vágními požadavky učitelů a nedokázala se na hodiny učit průběžně. Odpovídaly tomu i její školní výsledky. Učitelé si na ní ničeho závažnějšího nevšimli, považovali ji za žákyni s povahovými rysy výrazně introvertními, která moc nevnímá své sociální okolí a žije si ve své vnitřní bublině.
Na střední školu se Hanka těšila – vybrala si přírodovědné lyceum. První rok zvládla nad očekávání dobře, dost možná proto, že se na přechod na jinou školu duševně připravovala a pokoušela se nějak systematicky rozvrhnout, co má dělat a kdy. Větší zlom nastal během prázdnin po prvním ročníku, kdy ji paradoxně zaskočil volný letní režim a poprvé se dostavily silné pocity úzkosti. Ty řešila tím, že se ještě víc uzavřela do vlastního světa, citově se upnula na domácí mazlíčky a na sledování filmů a seriálů.
Od druhého ročníku SŠ až do maturity Hanka dle svých slov v podstatě jen „přežívala“. Školu si „odseděla“, výuku zvládala nárazově a resty vždy doháněla v období, kdy se cítila lépe. Tehdy se u ní objevily i deprese, kdy často nebyla vůbec schopná jít ráno do školy. Na radu učitele šla s maminkou k psychologovi, ale kýžený výsledek to nepřineslo. Klíčový byl pro ni poslední rok před maturitou, kdy byla po upozornění učitelů a po zásahu ředitele školy odeslána na vyšetření na psychiatrii. Tam jí byla doporučena hospitalizace, aby bylo možné určit přesně diagnózu. Hanka se však hospitalizace bála a maminka ji nechtěla k takovému kroku nutit násilím. Následné setrvalé zhoršování Hančina stavu nakonec vedlo k další návštěvě psychiatrie a následně i psychologie, kde byla provedena další odborná vyšetření na základě podezření, že by se mohlo jednat o závažné onemocnění: hebefrenní schizofrenii. Toto onemocnění se nakonec nepotvrdilo. Hanka se od lékařů dozvěděla, že má Aspergerův syndrom a že je rovněž nezbytné léčit její depresivní onemocnění.
Hanka před finálním stanovením diagnózy ještě stihla odmaturovat, v podstatě spíš se štěstím. Po maturitě strávila rok na jazykové škole, kde si našla i kamarádku. Poté pokračovala na Ostravské univerzitě na oboru biologie a ekologie. V mnoha ohledech se jí ulevilo. V první řadě dostala medikaci, která jí pomáhá eliminovat depresivní stavy a nálady, samotné studium na vysoké škole je pro ni přehlednější. Má pocit, že se konečně vyzná v tom co, kdy a jak se učit. Výrazně jí také pomáhají odborníci z centra Pyramida pro studenty se specifickými potřebami, na které se může Hanka obrátit, když něčemu nerozumí, když potřebuje vhodně rozložit studium nebo zkoušky či potřebuje jakkoliv poradit.
Navzdory značnému zlepšení v poslední době se dlouhé roky tápání na Hance podepsaly. Dodnes žije s pocitem, že se v minulosti málo snažila a že je její „vina“, že si v některých životních situacích neví rady. Je perfekcionistka a navzdory pochvalám od druhých si neuvědomuje, že už jen to, že se svou poruchou úspěšně studuje na univerzitě, je obrovský úspěch.
Více naleznete na stránkách Zapojme všechny.
Web Zapojmevsechny.cz vznikl v rámci projektu Podpora společného vzdělávání v pedagogické praxi (APIV B), který realizuje Národní pedagogický institut České republiky. Projekt je spolufinancován EU.
