Evropské ambice vytvořit vzdělávací prostor bez hranic, kde kvalifikace „cestují“ spolu s lidmi a dovednosti získané v jednom kontextu jsou uznávány i v jiném, zůstávají stále nedokončeným projektem. Navzdory dvěma desetiletím evropských iniciativ a investic nejsou výsledky vzdělávání dosud plně přenositelné mezi institucemi, sektory ani členskými státy. Otázkou podle nové studie není, zda na tom záleží, ale co bude následovat dál.
Nejnovější studie Cedefopu Shaping the future of lifelong learning: policy scenarios for 2040, publikovaná v dubnu 2026, analyzuje možné scénáře budoucího vývoje evropských systémů vzdělávání a odborné přípravy do roku 2040 a zaměřuje se na to, jak současná rozhodnutí ovlivní jejich budoucí podobu.
Výzkum je součástí práce Cedefopu zaměřené na transparentnost a přenositelnost výsledků učení a navazuje na dvě předchozí fáze výzkumu. První z nich analyzovala evropské a národní iniciativy z let 2000 až 2020, jejichž cílem bylo zlepšit transparentnost vzdělávání a uznávání kvalifikací. Druhá sledovala, jak se ve stejném období vyvíjely příležitosti k celoživotnímu učení, a ukázala významný pokrok, ale také přetrvávající problémy – zejména v oblasti uznávání znalostí a dovedností mezi různými sektory a vzdělávacími prostředími.
Budování „Unie dovedností“
Zpráva přichází v době, kdy evropské instituce zvažují, co je potřeba k vybudování takzvané „Unie dovedností“ (Union of Skills). Studie upozorňuje na dlouhodobé napětí mezi flexibilitou a strukturou vzdělávacích systémů i mezi jejich otevřeností a roztříštěností. Způsob, jakým budou tyto rozpory řešeny – nebo naopak ponechány bez řešení – ovlivní, jak snadno se budou lidé moci pohybovat mezi různými vzdělávacími cestami, jak budou jejich dovednosti uznávány a jaké příležitosti budou mít napříč Evropou.
Studie identifikuje několik klíčových trendů:
- vývoj systémů zajišťování kvality a kreditních systémů,
- pokrok v uznávání neformálního a informálního vzdělávání,
- rostoucí význam digitálních kvalifikací,
- posun směrem k personalizovanějším a flexibilnějším vzdělávacím cestám.
Tyto trendy jsou následně zasazeny do širšího společenského, technologického, ekonomického, environmentálního a politického kontextu; vedou k vytvoření pěti možných scénářů budoucího vývoje evropského vzdělávání do roku 2040.

Pět možných budoucností evropského vzdělávání
Na jednom konci spektra stojí scénář Flex Max, který předpokládá vysoce flexibilní a propojený vzdělávací ekosystém. Studenti a pracovníci by se v něm mohli bez problémů pohybovat mezi zeměmi i vzdělávacími systémy díky personalizovaným vzdělávacím cestám a digitálním nástrojům.
Na opačném konci se nachází scénář Rigid Islands, který popisuje svět stabilních a standardizovaných systémů. Ty sice nabízejí předvídatelnost, ale jen omezené možnosti mobility a uznávání znalostí získaných mimo formální vzdělávání.
Mezi těmito póly se nacházejí další tři scénáře – Fragmented Flexibility, Rigid but Internationally Connected a Gated Communities – které představují různé kombinace priorit a kompromisů.
Dopady jednotlivých scénářů na účastníky vzdělávání, vzdělávací instituce i tvůrce politik se výrazně liší. Pro účastníky vzdělávání znamená větší flexibilita nové příležitosti, ale také vyšší složitost systému. U poskytovatelů vzdělávání vyžaduje větší adaptabilita více inovací, zároveň však zvyšuje organizační zátěž. Tvůrcům politik scénáře nabízejí škálu možných rozhodnutí — od zachování oddělených národních či sektorových systémů až po investice do koordinace napříč sektory a státy.
Zpráva nepředpovídá, který z těchto scénářů se skutečně naplní. Je spíše výzvou k zamyšlení nad tím, jakou budoucnost již dnešní rozhodnutí spoluvytvářejí a zda je to budoucnost, kterou si Evropa přeje.
Připravila Lara Kainrathová
Cedefop. (2026, April 02). Europe's learning systems in 2040: new Cedefop research maps five policy scenarios News and events.
Zajímá Vás, jakým vývojem prochází odborné vzdělávání v Evropě? Přečtěte si novinky z Evropy nebo se přihlašte k jejich odběru. Odborným vzděláváním se zabýváme v projektu ReferNet Česká republika.